Standart plemene Lhasa-apso
Lhasa apso
Původ: Pochází z Tibetu, jeho předkové tam pomáhali horalům s pasením dobytčích stád. Chováni byli také v lámaistických klášterech, kde byli nejen využíváni jako hlídači, ale také uctíváni. Do Evropy se dostali v roce 1928, tehdy ještě prakticky splývali s dnešním ši-tzu a tibetským teriérem. Jako samostatné plemeno byl lhasa apso uznán až roku 1934.
Lhasa apso
Autor: Martin Smrček
Popis: Malý, robustní, bohatě osrstěný pes.
Hlava s užší lebkou, rovným čelem a vyznačeným stopem, čenich tvoří třetinu
její celkové délky. Celou hlavu pokrývá bohatá srst, spadající přes oči a
tvořící vous a knír. Oči tmavé, středně velké, směřující dopředu. Uši převislé,
bohatě osrstěné. Krk silný a dobře klenutý. Končetiny rovné, dobře osvalené,
bohatě osrstěné. Tělo kompaktní, s dlouhým hrudním košem a hřbetem delší, než
je kohoutková výška. Ocas vysoko nasazený, nesený přes záda, na konci může být
zalomený, vždy bohatě osrstěný. Srst dlouhá, pevná, ne vlnitá nebo hedvábná.
Zbarvení: zlaté, pískové, medové, šedé, černé, bílé, hnědé i dvoubarevné.
Charakteristika: Velmi sebevědomý a vyrovnaný
pes, který si vždy zachovává značnou nedůvěřivost a odstup vůči cizím.
Přiměřeně živý, velmi silný, mrštný a hbitý. Často poněkud tvrdohlavý, se
snahou zaujmout dominantní postavení.
Zvláštní nároky: Lhasy apso je nezbytné od
mládí důsledně vychovávat. Dlouhá srst vyžaduje pravidelné pečlivé rozčesávání.
Užití: Dobrý společník. Ostražitý hlídač.
Výskyt: Nepříliš vzácné společenské plemeno.
Možná záměna: S podobným ši-tzu, který je menší
a má zkrácenou čenichovou partii. S tibetským teriérem, jenž je výrazně vyšší a
nemá tak dlouhou srst.
pes |
6-7kg |
25,4cm |
fena |
6-7kg |
o něco menší |